P. T. de Chardin

 Narodil se 1. Května 1881 ve francouzském Orcines, jako čtvrté ze sedmi dětí. Celou jeho životní dráhu silně nasměrovali rodiče. Matka byla velice nábožensky založená, především pod jejím vliv později vstoupil do noviciátu. Otec byl francouzským aristokratem druhé poloviny 19. století. Nejen že pečoval o své panství, ale intenzivně se zabýval především geologií. Nadšení pro vědu bylo v těchto společenských kruzích na jednu stranu společensky vítané, ale také (alespoň u jeho otce) jednoznačně upřímné. Tento zápal pro přírodu, která má svá tajemství, která je možné vhodnou metodou odhalovat a zkoumání minulosti jej přivedlo k profesi, ve které za života došel největšího uznání – paleontologii.

Po maturitě na gymnáziu vstoupil roku 1899 do jezuitského noviciátu v Aix-en-Provence, avšak již v roce 1901 musel rodnou zemi opustit a ve formaci a studiu pokračovat ve Velké Británii. Mezi lety 1905-1908 učil fyziku a chemii na jezuitské koleji v Káhiře v Egyptě. Ve svých studiích pokračoval mezi lety 1908-1912 v Hastingsu, kde se věnoval teologii a v roce 1911 byl vysvěcen na kněze. Poté od 1912 do 1914 studoval geologii a pracoval v paleontologickém oddělení přírodovědného musea v Paříži. Jeho akademická dráha byla narušena čtyřmi lety strávenými na frontě. Za svoji odvahu dostal Řád čestné legie. 1922 se stává doktorem přírodních věd.

1923 poprvé navštěvuje Čínu, kde také mezi lety 1926-1945 dosahuje nevětších objevů, když se podílí na nalezení a identifikaci sinatropa, tedy člověka čínského. V této zemi prožívá také druhou světovou válku. Od roku 1951, až do své smrti na Velikonoční neděli 1955 žil v New Yorku.

Už za života se setkával na jedné straně s uznáváním svých vědeckých kvalit, ale také odmítáním některých jeho názorů – ať již jde o otázky dědičného hříchu, evoluce a jejího vztahu k otázce vykoupení či spasení. Zde je možné jen učinit poznámku, že jeho představeným nevadila obecná evolucionalistická poloha, jako spíše její interpretace ve vztahu k teologickým problémům. Sám de Chardin se snažil své názory vysvětlovat a s představenými diskutovat. Nutno říci, že bez většího úspěchu. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Vesmír a lidstvo, Místo člověka v přírodě, Jak věřím.